The xx - Coexist
Nazývejte mne staromódním, ale já si opravdu nemyslím, že nahrávka, na níž je všehovšudy pět zvuků + vokály a primitivní bicí, může být dobrá. A to i přes to, že image The xx miluji. A to i přes to, že na indielectru jsem vyrostl a kupříkladu takové Crystal Castles mám na svém osobním seznamu velmi vysoko. A to i přes to, že Coexist se mi v nějakém zvráceném slova smyslu líbí.
Jenomže.
Celé album ubíhá jako život starého člověka, který jen čeká na svůj konec. Má i světlé chvilky, třeba když jde do parku a krmí holuby, ale zbytek je recese.
Spíše než album roku mi to přijde jako dvojitý výsměch hudebnímu průmyslu. A já se tak vzdávám jakýchkoliv výroků, protože vím, že po deseti posleších jich budu litovat, známe. Co si dovolím napsat je, že jak první album xx tak Coexist se vyplatí za to nahrát do Ipodu/mp3/telefonu.
Label:
Délka: 41: 13
Klady: Nadčasovost, možnost nechat v sobě album vyrůst
Zápory: Přespřílišný minimalismus, ničím nezajímavý hlas zpěváka,
Vrcholy: Missing, Angels
Smysl: Uspávací deska plná atmosféry