Pozitivní reakce na tento debut ve mě vyvolával dlouhou dobu nezájem. Zní to zvláštně, já vím, ale takový už prostě jsem - ve chvíli, kdy se něco stane přehnaně populárním, ztrácím o to jakýkoliv možný zájem. Právě proto nevím, proč jsem zrovna u alba Torches od Foster the People udělal výjimku.
Hned ze začátku musím říct, že jsem čekal něco kvalitnějšího, vzhledem ke všemu tomu povyku kolem. Chápete, Torches vás ani nezklamou, no ani neohromí. Melodie a zvukové inženýrství je moc fajn, dále jsou tu písně jako Helena Beat, Houdiny, či nejznámější Pumped Up Kicks (u kterého vážně stojí za to přečíst si lyrics), ale jsou tu také zbytky, které jsou postavené kolem refrému, skoro jako jakákoliv popová píseň od... Jakékoliv popové zpěvačky.
Abych pravdu řekl, toto mě hodně trápí. Budí to ve mě dojem, že Foster the Pople jsou jenom další popová skupina, která má image indie skupiny, to aby se neřeklo. Potom se ale zadívám na recenzi od music serveru, nejpopovějšího a nejproudovějšího serveru, který dal pochodni jen 6/10 a hřeje mě u srdce.
Foster the People je indie/elektonika jak má být. Co víc, skrývá v sobě možnost pustit ji v klubu, nebo v jukeboxu a nikdo nezačne protestovat. To proto, že skupina na to šla od začátku s nadhledem. Mark Foster už má několik projektů za sebou. Proto nebylo těžké si uvědomit, že pro opravdu velký úspěch je zapotřebí zkombinovat indie pozlátko, taneční hudbu a progresivní zvuky.
Stejně tak jsou poskládané všechny písně na albu - jsem přesvědčen, že začali od silného refrému a na něj postupně začali nabalovat sloky. Což se jim vyplatilo, nutno dodat.
Album Torches nemá vysloveně špatné momenty. A je to určitě mnohem víc, než další indie deska z podsvětí - pokud jí tak na sebe necháte působit.
